Stále se objevuje otázka, zda je fyzioterapie u ALS vhodná. Cvičení jako prostředek zpomalující ALS bylo historicky sporné kvůli obavám, že poškození svalové tkáně potenciálně vede k rychlejší progresi. V dnešní době je pozitivní vliv pohybu a fyzické zátěže jasný. Vhodná fyzická aktivita zpomaluje nástup svalové atrofie z nečinnosti s prohlubováním svalového oslabení, udržuje kardiopulmonální kapacitu, zmírňuje zátěž pečovatele a výrazně zlepšuje kvalitu života pacienta.

Přístup k pacientovi je vždy individuální a zaměřený převážně na aktuální problémy. Za nejvýznamnější však pokládáme brzké zahájení edukace pacienta v respirační fyzioterapii, a to i přesto, že pacient dosud nepociťuje dechové obtíže. Se cvičením se začíná již v časné fázi onemocnění. Zpočátku, kdy je pacient ještě plně aktivní a samostatný, dovolujeme pacientům vytrvalostní a aerobní kondiční cvičení (plavání, jízda na kole nebo rotopedu, chůze) do submaximální intenzity a bez opakovaných odporových cviků na již postižených svalech. Důležité je rozložení cvičení do několika časových úseků během dne, prokládat odpočinkem a necvičit přes svalovou únavu. Ta se může objevit buď přímo únavou při cvičení, nebo únavou po cvičení s obtížnějším vykonáváním denních činností, svalovou slabostí, objevením se nebo nárůstem svalových křečí a fascikulací.

Mezi nejčastější cíle a možnosti fyzioterapie patří:

• Udržení dechové zdatnosti – pomocí respirační fyzioterapie nebo aerobního cvičení
• Udržení kloubních rozsahů – pomocí aktivního nebo v pozdějších fázích pasivního cvičení (pasivní cvičení s dopomocí fyzioterapeuta nebo využitím motomedu na horní a dolní končetiny)
• Ovlivnění svalové síly s dosažením co nejlepší kvality pohybu - posilovací cvičení se submaximální (nízkou, neunavující) intenzitou, aerobní a vytrvalostní cvičení
• Ovlivnění spasticity - protahovací cvičení ke zlepšení flexibility svalů, zachování svalové délky, pohyblivosti kloubů a jako prevence kontraktur
• Ovlivnění druhotných změn – pomocí kloubních mobilizací, měkkých technik